Peripetie diagnostiky boreliózy

Peripetie diagnostiky boreliózy

Borelióza je ve veterinární medicíně poměrně nevděčné onemocnění, protože kromě nejasné klinické prezentace je zapeklitá i vlastní diagnostika. Naproti jiným infekčním onemocněním si vzhledem ke kinetice mnohdy nevystačíme s „klasickou“ sérologií a extrapolace poznatků v této oblasti může vést k mylným závěrům.

Pro pochopení úsilí v diagnostice boreliózy si musíme uvědomit dvě věci: řada psů je sérologicky pozitivní bez přítomnosti klinických příznaků a málokdy máme k dispozici výsledky sérologie jedince před propuknutím klinických příznaků.

Tradiční sérologie pomůže vyloučit infekci

Pomalá kinetika protilátkové odpovědi u boreliózy, kdy IgM protilátky jsou detekovatelné i měsíce po infekci a IgG i roky pro infekci, prakticky znemožňuje potvrzení kauzality mezi klinikou a laboratorním nálezem. Navíc u psů s klinickými příznaky boreliózy jsou obvykle již zvýšené i IgG protilátky a nepomůže nám tedy ani sledování sérokonverze (IgG se objevují 4-6 týdnů po infekci). Reputaci těmto metodám nepřidává ani možnost falešně pozitivních výsledků při křížové reaktivitě protilátek proti jiným antigenům, např. heat shock proteinům nebo flagelárním antigenům. Senzitivita imunofluorescenční detekce protilátek („klasická sérologie“) se udává okolo 77 %, specifita 87 %, pozitivní prediktivní hodnota je 43 % a negativní prediktivní hodnota je 96 % (tudíž je negativní výsledek poměrně spolehlivou informací).

SNAP test je rozhodně vítán

Lepší postavení v diagnostice má SNAP4Dx in-house ELISA (IDEXX), která detekuje protilátky proti C6 proteinu. Tento protein je součástí vysoce konzervovaného úseku Borrelia burgdorferi (zvaného VIsE) a současně je vysoce imunogenní, výsledkem čehož je snížené riziko falešné pozitivity. Navíc nejsou protilátky proti C6 proteinu tvořeny během postvakcinační reakce. Protilátková odpověď vůči C6 proteinu byla v experimentálních podmínkách pozorována 4-5 týdnů po infekci (u třetiny psů již třetí týden a u většiny týden před vzestupem IgG). V průběhu antibiotické terapie může dojít k poklesu množství protilátek, avšak zdá se, že zde platí přímá úměra – čím vyšší bylo množství protilátek, tím spíše dochází k jejich poklesu, kdežto slabě pozitivní jedinci přetrvali pozitivní i po roce od primárního testování. Senzitivita se udává kolem 84 %, specifita 99 %, pozitivní prediktivní hodnota je 89 % a negativní prediktivní hodnota je 98 %.

Westernblot = zlatý standard

Westernblot je považován za zlatý standard v diagnostice boreliózy u psů i u lidí a u obou druhů je považován za konfirmační metodu pozitivních výsledků předchozích testů. Na druhou stranu negativní výsledek jiného testu je kontraindikací k testování. Provedení spočívá v tom, že se antigeny borelie rozprostřou na membráně dle jejich velikosti (měreno v kDa), na ni se nanese sérum a následně zvýrazňující protilátka. Výsledkem je vzor připomínající čárový kód, který značí proti kterým proteinům borelie má pes reagující protilátky a jaké jejich množství (test je semikvantitativní dle intenzity proužků).

Vlevo: příklady výsledky imunoblotu (I = infekce, V = vakcinace, I+V = infekce u vakcinovaného psa), Vpravo: tabulka možných proužků při borreliovém blotu. Zdroj: Krupka, I., & Straubinger, R. K. (2010). Lyme Borreliosis in Dogs and Cats: Background, Diagnosis, Treatment and Prevention of Infections with Borrelia burgdorferi sensu stricto. Veterinary Clinics of North America: Small Animal Practice, 40(6), 1103–1119.

Protilátky proti jednotlivým antigenům mají u pacientů s boreliózou různý poločas rozpadu a snahy vědeckých skupin jsou směřovány k odhalení kinetik a nalezení markeru úspěšné terapie nebo recentní infekce.

Ve veterinární medicíně jsme stále ve fázi bádání, avšak s rychlým vývojem komerčně dostupných testů jednotlivých protilátek existují konečně rámcová doporučení. Při hodnocení výsledků je však důležité mít na paměti, že existuje individuální variabilita ve výsledcích a nález “všech” markerů je spíš důvodem k “oslavě” než pravidlem:

  • Protilátky proti C6, VIsE a OspF indikují přirozenou infekci,
  • po přirozené experimentální infekci OspC stoupá za 2-3 týdny a pokud nedojde k re-expozici vyprchá za 3-5 měsíců,
  • po přirozené experimentální infekci OspF stoupá za 6-8 týdnů a přetrvává zvýšen u neléčených přenašečů,
  • protilátky proti OspA obvykle označují vakcinované zvíře, ale někdy se mohou vyskytnout během rané či naopak pozdní fázi infekce,
  • po terapii dochází obvykle k poklesu C6 a OspF protilátek,
  • pro kontrolu terapie lze zvážit opakované stanovení titru C6 (nebo OspF) před a 3-6 měsíců po terapii (i když pro jejich interpretaci není dostatek poznatků).
  odliší vakcinaci od infekce kvalitativní kvantitativní příruční odliší akutní vs. chronickou infekci
IFA/ELISA NE   ANO    
IgM/IgG NE   ANO   může
Westernblot ANO ANO SEMI   může
SNAP4DxPlus (IDEXX) ANO, VIsE C6 ANO   ANO  
Quant C6 (IDEXX) ANO, VIsE C6   ANO    
VetScan Rapid (Abaxis) může, VIsE, OspC, flagelin ANO   ANO  
AccuPlex4 (Antech) může, VIsE, OspC, OspA, OspF, p39, SLP ANO     může
Multiplex (Cornell) může, OspC, OspA, OspF,   ANO   může

 

Závěrem lze říci, že neexistuje jeden laboratorní test potvrzující klinickou infekci boreliózou. Doporučení konsenzu ACVIM je, že presumptivní diagnózu stanovíme v případě:

1) průkazu expozice Borrelia burgdorferi,

2) klinických příznaků konzistentních s boreliózou,

3) vyloučení diferenciálních diagnóz a

4) odpovědi na terapii.

 

 

 

Reference:

Magnarelli LA, Anderson JF, Schreier AB. Persistence of antibodies to Borrelia burgdorferi in dogs of New York and Connecticut.J Am Vet Med Assoc. 1990 Apr 1;196(7):1064-8.

Levy SA, O’Connor TP, Hanscom JL, Shields P, Lorentzen L, Dimarco AA. Quantitative measurement of C6 antibody following antibiotic treatment of Borrelia burgdorferi antibody-positive nonclinical dogs. Clin Vaccine Immunol. 2008 Jan;15(1):115-9. Epub 2007 Nov 14.

Barth, C., Straubinger, R. K., Krupka, I., Müller, E., Sauter-Louis, C., & Hartmann, K. (2014). Comparison of different diagnostic assays for the detection ofBorrelia burgdorferi-specific antibodies in dogs. Veterinary Clinical Pathology, 43(4), 496–504. doi:10.1111/vcp.12213

Gerber B, Haug K, Eichenberger S, Reusch CE, Wittenbrink MM. Follow-up of Bernese Mountain dogs and other dogs with serologically diagnosed Borreliaburgdorferi infection: what happens to seropositive animals? BMC Vet Res. 2009 May 8;5:18. doi: 10.1186/1746-6148-5-18.

Barth, C., Straubinger, R. K., Krupka, I., Müller, E., Sauter-Louis, C., & Hartmann, K. (2014). Comparison of different diagnostic assays for the detection ofBorrelia burgdorferi-specific antibodies in dogs. Veterinary Clinical Pathology, 43(4), 496–504.doi:10.1111/vcp.12213

Monica E. Embers, Nicole R. Hasenkampf, Mary B. Jacobs, and Mario T. Philipp. Dynamic Longitudinal Antibody Responses during Borrelia burgdorferiInfection and Antibiotic Treatment of Rhesus Macaques.C lin Vaccine Immunol. 2012 Aug; 19(8): 1218–1226. doi: 10.1128/CVI.00228-12

Meryl P. Littman, Richard E. Goldstein, Mary A. Labato, Michael R. Lappin, and George E. Moore. ACVIM Small Animal Consensus Statement on Lyme Disease in Dogs: Diagnosis, Treatment, and Prevention ACVIM Consensus Statements J Vet Intern Med 2006;20:422–434

Michael W. Leschnik, Georges Kirtz, Gelas Khanakah, Georg Duscher, Ernst Leidinger, Johann G. Thalhammer, Anja Joachim, and Gerold Stanek. Humoral Immune Response in Dogs Naturally Infected with Borrelia burgdorferi Sensu Lato and in Dogs after Immunization with a Borrelia Vaccine. Clin Vaccine Immunol. 2010 May; 17(5): 828–835.

Meryl P. Littman, 1 Bernhard Gerber, 2 Richard E. Goldstein, 3 Mary Anna Labato, 4 Michael R. Lappin, 5 andGeorge E. Moore. ACVIM consensus update on Lyme borreliosis in dogs and cats. J Vet Intern Med. 2018 May-Jun; 32(3): 887–903. Published online 2018 Mar 22. doi: 10.1111/jvim.15085

Krupka, I., & Straubinger, R. K. (2010). Lyme Borreliosis in Dogs and Cats: Background, Diagnosis, Treatment and Prevention of Infections with Borrelia burgdorferi sensu stricto. Veterinary Clinics of North America: Small Animal Practice, 40(6), 1103–1119. doi:10.1016/j.cvsm.2010.07.011 

Referenční hodnoty pro USG gastrointestinálního traktu štěňat

Referenční hodnoty pro USG gastrointestinálního traktu štěňat

Autoři studie vyhodnotili tloušťku jednotlivých vrstev žaludku, duodena, jejuna a kolonu u osmdesáti čtyř 4-, 8- a 16ti týdenních štěňat. Během života psů se toušťka jednotlivých vrstev měnila, a to zejména u duodena a jejuna.

Zdroj:

Banzato, T., Milani, C., Zambello, E., Zotti, A. Normal ultrasonographic reference values for the gastrointestinal tract in developing puppies. Research in Veterinary Science, 2017, 115, 371–373.doi:10.1016/j.rvsc.2017.07.009

Aktuální pohled na diagnostiku nežádoucích reakcí na krmivo (“potravní alergie”)

Aktuální pohled na diagnostiku nežádoucích reakcí na krmivo (“potravní alergie”)

Diagnostika „potravních alergií“ není v současnosti ve veterinární medicíně uspokojivá. Každoročně jsou na toto téma publikovány desítky článků a zdá se, že k optimálnímu in vitro nebo in vivo testu máme ještě daleko. Jelikož není doposud popsán patofyziologický mechanismus vedoucí k rozvoji klinických příznaků, preferuje se místo označení „potravní alergie“ formulace „nežádoucí reakce na krmivo“. V následujícím textu najdete up to date odpovědi na otázky týkající se této problematiky, které jsme získali rešerší z publikovaných článků v období 2014-2019.

Jaký je nejčastější klinický obraz pacientů?

PSI: Věk pacientů je od několika měsíců do 13 let, přičemž u třetiny psů se klinika rozvine ve věku 6-12 měsíců. Mezi typické pacienty patří německý ovčák, West highland white teriér, labradorský retrívr a zlatý retrívr) – společně tvoří až 40 % pacientů, dále boxer, rhodézsky ridgeback a mops. Nejčastěji je přítomný generalizovaný pruritus, často zahrnuje uši, nohy a břicho. U psů se nejčastěji prezentuje jako rekurentní bakteriální kožní infekce, otitis externa a atopická dermatitida.

KOČKY: Zdá se, že nástup klinických příznaků je později než u psů. Není zde predispozice pro plemeno nebo pohlaví. Většina koček je pruritických, zejména na hlavě/tváři nebo krku, často s postižením břicha a uší. Nejčastější manifestace je symetrická self-induced alopecie, traumatická dermatitida hlavy a krku, miliární dermatitida a varianty eozinofilních onemocnění (Pali-Scholl a kol. 2017, Olivry a Mueller 2019).

 

Jaká je prevalence nežádoucích kožních reakcí na krmivo?

Prevalence prezentace mezi všemi diagnózami u psů je 1-2 %, u dermatologických pacientů 0-24 %, u pacientů s pruritem 9-40 %, u pacientů s alergickými kožními onemocněními 8-62 % a u psů s atopií 9-50 %.

U koček se jedná pouze u 1 % všech dermatologických pacientů, vyšší prevalence je však u pacientů s pruritem (12-21 %) než u alergických onemocnění (5-13 %)(Olivry a kol. 2016).

 

Jaké jiné příznaky (kromě dermatologických) jsou pozorovány u nežádoucích reakcí na krmivo?

Zcela nejčastěji se vyskytuje průjem (psi) nebo průjem a zvracení (kočky). Jako méně časté jsou u psů popsány frekventovanější defekace, tenesmy, symetrická lupoidní onychodystrofie, paroxyzmální dyskinezie border teriérů, vzácně anafylaxe, konjunktivitida, astma, kýchání. U koček se méně často vyskytuje konjunktivitida a salivace, vzácně respirační příznaky, flatulence a hyperaktivita (Mueller a Olivry 2018).

 

Jaké laboratorní testy jsou vhodné a dostupné pro diagnostiku nežádoucích kožních reakcí na krmivo?

  • Testování IgM a IgG – malá opakovatelnost a variabilní přesnost, u koček nedostatečná přesnost,
  • testování IgM a IgA ze slin – není užitečné,
  • westernblot krmiv – potenciálně vhodný pro výběr eliminační diety,
  • testy proliferace lymfocytů – nadějné a víc přesné, avšak zdlouhavé a nedostupné,
  • epikutánní testy – mají dobrou negativní prediktabilitu, mohou se použít pro selekci krmiva v eliminační dietě, pozitivní prediktabilita je slabší,
  • gastroskopické, kolonoskopické testování a měření fékálních IgG a IgM – méně užitečné,
  • DNA testování ze slin/chlupů – nevyužitelné (např. Immune IQ v USA – studie prokázaly pozitivní výsledky z umělých chlupů kostýmů nebo kohoutkové vody),
  • za nejspolehlivější se považuje eliminační dieta s provokačním testem (Mueller a Olivry 2017, Favrot a kol. 2017).

 

pes

přesnost

pozitivní prediktabilita

negativní prediktabilita

intradermální kožní test

63-76 %

60-67 %

62-77 %

sérologie IgE

58-87 %

15-100 %

61-86 %

sérologie IgG

77 %

35 %

84 %

westernblot

 

senzitivita 73 %, specifita 71 %

proliferační test s lymfocyty

94 %

100 %

93 %

epikutánní test

81-90 %

63-75 %

88-99 %

 

kočka

přesnost

pozitivní prediktabilita

negativní prediktabilita

sérologie IgE

20 %

0 %

20 %

proliferační test s lymfocyty

80 %

100 %

50 %

intradermální kožní test

47 %

100 %

27 %

Zatímco testování environmentálních IgE protilátek je u lidí, psů i koček dobře etablováno, pro testování potravních alergií nejde o metodu volby. Dvě studie prokázaly nízkou opakovatelnost výsledků. V další studii byly vyšší IgE potravních alergenů nalezeny u pacientů s atopickou dermatitidou. Pokud se porovnaly výsledky IgE protilátek s výsledkem provokační diety, přesnost, pozitivní a negativní prediktivní hodnota byly variabilní. Stejně tak řada psů s pozitivními environmentálními alergeny reaguje v kožním intradermálním testu pozitivně. U epikutánního testu je velice hodnotný negativní výsledek, kdežto prediktabilita pozitivního výsledku byla nižší a proto je test vhodný zejména pro sestavení eliminační diety u negativních výsledků.

Je obecně akceptované, že i když není přesně objasněna patogeneze nežádoucích kožních reakcí na krmivo, jedná se pravděpodobně o alergii nebo potravní intoleranci. Přítomnost protilátek typu IgE u nemocných psů podporují tento koncept, avšak potravní intolerance nejsou sérologicky diagnostikovatelné.

Význam protilátek IgE u alergických onemocnění spočívá ve zprostředkování aktivace a degranulace žírných buněk a bazofilů a v usnadnění záchytu alergenu dendritickými buňkami. Bohužel klinické studie ukazují, že přítomnost IgE protilátek nemusí korelovat s klinickým obrazem – tento fenomén se označuje jako asymptomatická hypersenzitivita. Antigen-specifické IgE u psů bez klinických příznaků mohou v některých případech reflektovat tendenci k „zvýšené IgE odpovědi“, což bylo popsáno u laboratorních psů a westíků (Mueller a Olivry 2017). U lidí jsou protilátky proti IgE jediným uznávaným biomarkerem, avšak výsledky musí být klinicky potvrzeny (Pali-Scholl a kol. 2017).

Role IgG v patogenezi potravních alergií není objasněna, jelikož IgG obecně indikují setkání s antigenem. V humánní medicíně se již pro hodnocení potravních alergií nepoužívají. Stejně jako IgE protilátky, jsou IgG protilátky pozitivní i u řady dalších onemocnění i zdravých psů. U atopických psů mohou protilátky IgG také reflektovat křížovou reaktivitu s environmentálními antigeny.

Aktuálně se skupiny autorů přiklánějí k variantě, že se na nežádoucích reakcích na krmivo podílí spíše opožděná hypersenzitivita (typ 4), jejíž role byla podhodnocena. Toto tvrzení opírají o následovná zjištění: protilátky typu IgE nejsou vždy zvýšené u pacientů s potravní alergií, epikutánní test má dobré výsledky (a demonstruje hypersenzitivitu typu 4), antipruritická terapie není u psů s potravní alergií úspěšná tak jako u atopické dermatitidy, eliminační dieta nevede k poklesu IgE protilátek, ale způsobuje rychlý pokles v alergen-specifické proliferaci lymfocytů a nakonec k rozvoji klinických příznaků po provokaci dochází častěji během dnů po ingesci antigenu než během hodin (Maina a kol. 2018).

 

Zcela jiné postavení v diagnostice má detekce anti-transglutaminázy 2 a anti-gliadinových protilátek pro detekci “alergie na lepek” u psů s podezřením na CECS.

Jak je nežádoucí reakce na krmivo diagnostikována?

U pacientů s podezřením na potravní alergii není metodou volby kožní alergický test ani stanovení IgE protilátek. Epikutánní test má výbornou negativní prediktivní hodnotu (>99 %) a může pomoct v sestavení optimální eliminační diety. Tento test má však nejlepší výpovědní hodnotu při použití proteinu, zejména syrového, naproti tomu není příliš účinný při použití sacharidů či komerčního krmiva. Z hlediska laboratorních testů má nejlepší diagnostickou výpověď antigen-specifická proliferace lymfocytů, která není dostupná. Diagnóza nežádoucí reakce na krmivo je stanovena na základě eliminační diety a následnou provokací původní dietou (složkami diety) (Pali-Scholl a kol. 2017, Johansen a kol. 2017).

 

Jak dlouho by měla trvat eliminační dieta?

Při délce trvání 5 týdnů u psů a 6 týdnů u koček došlo k vymizení kožních příznaků u 80 % zvířat, pokud se eliminace prodlouží na 8 týdnů, zvýší se úspěšnost na 90 % (Olivry a kol. 2015).

 

Existují objektivní příčiny nefunkčnosti eliminační diety?

Překvapivé závěry kontroly složení eliminačních diet přinesla např. studie z roku 2013, kde pouze dvě krmiva z 12 testovaných obsahovala pouze slibovaný zdroj proteinů. V drtivé většině krmiv byly nalezeny fragmenty či DNA jiných zoologických tříd (tj. např. jehněčí krmivo obsahovalo stopy od ptáků)(Ricci a kol. 2013).

Jaké krmivo by mělo být podáno jako provokační po ukončení eliminační fáze?

Jako alergeny vhodné k provokaci se doporučují nejčastější alergeny přispívající k reakcím a tedy u psa: hovězí maso, mléčné produkty, kuřecí maso a pšenice, u kočky: hovězí maso, ryby a kuřecí maso (Mueller a kol. 2016).

 

Existují alternativy k dietě?

V posledních letech jsou prezentovány studie testující orální desenzibilizaci u psů. Předběžné výsledky na malém počtu psů vypadají slibně, avšak pro podporu výsledků bude potřeba testování na větší skupině pacientů (Maina a Cox 2016, Maina E. a kol. 2017).

 

Reference:

Olivry T, Mueller RS.Critically appraised topic on adverse food reactions of companion animals (3): prevalence of cutaneous adverse food reactions in dogs and cats. BMC Vet Res. 2017 Feb 15;13(1):51. doi: 10.1186/s12917-017-0973-z.

Ralf S. Mueller and Thierry Olivry. Critically appraised topic on adverse food reactions of companion animals (4): can we diagnose adverse food reactions in dogs and cats with in vivo or in vitro tests? BMC Vet Res. 2017; 13: 275, doi: 10.1186/s12917-017-1142-0

Ralf S. Mueller and Thierry Olivry. Critically appraised topic on adverse food reactions of companion animals (6): prevalence of noncutaneous manifestations of adverse food reactions in dogs and cats. BMC Vet Res. 2018; 14: 341, doi: 10.1186/s12917-018-1656-0

Thierry Olivry and Ralf S. Mueller. Critically appraised topic on adverse food reactions of companion animals (7): signalment and cutaneous manifestations of dogs and cats with adverse food reactions. BMC Vet Res. 2019; 15: 140, doi: 10.1186/s12917-019-1880-2

Hardy JI, Hendricks A, Loeffler A, Chang YM, Verheyen KL, Garden OA, Bond R. Food-specific serum IgE and IgG reactivity in dogs with and without skin disease: lack of correlation between laboratories. Vet Dermatol. 2014 Oct;25(5):447-e70. doi: 10.1111/vde.12137

Ricci R, Granato A, Vascellari M, Boscarato M, Palagiano C, Andrighetto I, Diez M, Mutinelli F.Identification of undeclared sources of animal origin in canine dry foods used in dietary elimination trials. J Anim Physiol Anim Nutr (Berl). 2013 May;97 Suppl 1:32-8. doi: 10.1111/jpn.12045.

Udraite Vovk L, Watson A, Dodds WJ, Klinger CJ, Classen J, Mueller RS.Testing for food-specific antibodies in saliva and blood of food allergic and healthy dogs. Vet J. 2019 Mar;245:1-6. doi: 10.1016/j.tvjl.2018.12.014. Epub 2018 Dec 12.

Favrot C, Linek M, Fontaine J, Beco L, Rostaher A, Fischer N, Couturier N, Jacquenet S, Bihain BE. Western blot analysis of sera from dogs with suspected food allergy. Vet Dermatol. 2017 Apr;28(2):189-e42. doi: 10.1111/vde.12412.

Maina E, Devriendt B, Cox E. Changes in cytokine profiles following treatment with food allergen-specific sublingual immunotherapy in dogs with adverse food reactions. Vet Dermatol. 2017 Dec;28(6):612-e149. doi: 10.1111/vde.12463.

Favrot, C., Linek, M., Fontaine, J., Beco, L., Rostaher, A., Fischer, N., … Bihain, B. E. (2017). Western blot analysis of sera from dogs with suspected food allergy. Veterinary Dermatology, 28(2), 189–e42.doi:10.1111/vde.12412

Maina, E., & Cox, E. (2016). A double blind, randomized, placebo controlled trial of the efficacy, quality of life and safety of food allergen-specific sublingual immunotherapy in client owned dogs with adverse food reactions: a small pilot study. Veterinary Dermatology, 27(5), 361–e91. doi:10.1111/vde.12358

Johansen C, Mariani C, Mueller RS. Evaluation of canine adverse food reactions by patch testing with single proteins, single carbohydrates and commercial foods. Vet Dermatol. 2017 Oct;28(5):473-e109. doi: 10.1111/vde.12455.

Hagen-Plantinga EA, Leistra MH, Sinke JD, Vroom MW, Savelkoul HF, Hendriks WH. Measurement of allergen-specific IgG in serum is of limited value for the management of dogs diagnosed with cutaneous adverse food reactions. Vet J. 2017 Feb;220:111-116. doi: 10.1016/j.tvjl.2017.01.009.

Maina, E., Matricoti, I., & Noli, C. (2018). An assessment of a Western blot method for the investigation of canine cutaneous adverse food reactions. Veterinary Dermatology, 29(3), 217–e78.doi:10.1111/vde.12536

Referenční hodnoty plemen pro testování štítné žlázy u psů

Referenční hodnoty plemen pro testování štítné žlázy u psů

Hodnoty jsou uvedeny jako referenční rozmezí nebo průměr ± směrodatná odchylka, hodnoty v závorce jsou minimum-maximum. Zeleně jsou označeny hodnoty nižší než je obvyklá spodní hranice referenčního rozmezí, červeně naopak vyšší.

 

 

Počet testovaných psů

T4

fT4

TSH

 

Aljašský malamut

98

9,65-39,5 nmol/l

(7,7-43,8 nmol/l)

6,7-34,2 pnmol/l

(6,4-38,6 pmol/l)

<21,2 mU/l

(2,8-29,2 mU/l)

 

0,8-3,1 µg/dL

(0,6-3,4 µg/dL)

0,5-2,7 ng/dl

 (0,5-3,0 ng/dL)

<0,33 ng/ml

(0,03-0,5 ng/ml)

Anglický setr

99

7,5-46,8 nmol/l

(3,8-47,6 nmol/l)

4,2-39,2 pmol/l

(2,6-34,7 pmol/l)

<23,2 mU/l

2,8-32,7 mU/l

Zhruba třetina psů má pozitivní Tg-AA bez klinické relevance, všichni psy s nízkou T4 měli TSH v normě

0,6-3,6 µg/dL

(0,3-3,7 µg/dL)

0,3-2,6 ng/dL

(0,2-2,7 ng/dl)

<0,37 ng/ml

0,03-0,6 ng/ml

Basenji

105

13,4±5,7 nmol/l

(2-27 nmol/l)

NA

 

 

1,0±0,4 µg/dL

(0,2-2,1 µg/dL)

NA

0,19±0,1 ng/ml

0,05-0,6 ng/ml

Bordeauxská doga

62

6,4-24,7

14 nmol/l

NA

0,03-0,4 ng/ml

0,135 ng/ml

 

Greyhound

46

6,4-15,4 nmol/l

3,2-21,9 pmol/l

0,04-0,19 mU/l

TT3 = 1,3-2,4 nmol/l

0,5-1,2 µg/dL

0,2-1,7 ng/dl

 

Kolie

99

8,2-34,9 nmol/l

(6,4-42,5 nmol/l)

5,8-30,4 pmol/l

(5,1-36 pmol/l)

<49 mU/l

5,4-76,5 mU/l

Vysoká TSH nekoleruje s hodnotou T4

0,6-2,7 µg/dL

(0,5-3,3 µg/dL)

0,5-2,4 ng/dL

(0,4-2,8 ng/dl)

<1 ng/ml

0,03-2,19 ng/ml

Samojed

102

10,7-46,3 nmol/l

(9,0-52,8 nmol/l)

8,6-42,1 pmol/l

(7,7-45,0 pmol/l)

<42,5 mU/l

2,8-62,1 mU/l

Vysoká TSH nekoleruje s hodnotou T4

0,8-3,6 µg/dL

(0,7-4,1 µg/dL)

0,7-3,3 ng/dL

(0,6-3,5 ng/dl)

<0,8 ng/ml

0,03-1,33 ng/ml

Saluki

282

2,8-40 nmol/l

2,0-30,3 pmol/l

 

TT3 = 0,4-2,1 nmol/l, fT3 = 1,6-7,7 pmol/l

0,2-3,1 µg/dL

0,2-2,4 ng/dl

0-0,86 ng/ml

Sibiřský husky

100

5,3-45,9 nmol/l

(7,7-54,1 nmol/l)

3,2-33,1 pmol/l

(3,9-38,6 pmol/l)

<19,2 mU/l

2,8-24,1 mU/l

 

0,4-3,6 µg/dL

(0,6-4,2 µg/dL)

0,3-2,6 ng/dL

(0,3-3,0 ng/dl)

<0,3 mU/l

0,03-0,4 ng/ml

Skotský jelení pes

96

4,5-28,4 nmol/l

NA

NA

 

0,3-2,2 µg/dL

NA

NA

Sloughi

51

14,1±7,7  nmol/l

(1,3-34,8nmol/l)

11±4,3 pmol/l

(2,4-19,1 pmol/l)

 

ED fT4 3-101 pmol/l

1,1±0,6 µg/dL

(0,1-2,7 µg/dL)

0,8±0,3 ng/dL

(0,2-1,4 ng/dl)

0,2±0,1 ng/ml,

0,03-0,71 ng/ml

Zlatý retrívr

96

4,4-38,4 nmol/l

(5,2-42,5 nmol/l)

2,8-26,1 pmol/l

(3,9-32,2 pmol/l)

<18,2 mU/l

2,8-20,7 mU/l

Všichni psy s nízkou T4 měli TSH v normě

0,3-3,0 µg/dL

(0,4-3,3 nmol/l)

0,2-2,0 ng/dL

(0,2-2,5 ng/dl)

<0,3 ng/ml

0,03-0,32 ng/ml

 

Reference:

Hegstad-Davies, R. L., Torres, S. M. F., Sharkey, L. C., Gresch, S. C., Muñoz-Zanzi, C. A., & Davies, P. R. (2015). Breed-specific reference intervals for assessing thyroid function in seven dog breeds. Journal of Veterinary Diagnostic Investigation, 27(6), 716–727.doi:10.1177/1040638715606953

Seavers, A., Snow, D., Mason, K., & Malik, R. (2008). Evaluation of the thyroid status of Basenji dogs in Australia. Australian Veterinary Journal, 86(11), 429–434.doi:10.1111/j.1751-0813.2008.00357.x

Panakova L, Koch H, Kolb S, Mueller RS. Thyroid testing in Sloughis. J Vet Intern Med. 2008 Sep-Oct;22(5):1144-8. doi: 10.1111/j.1939-1676.2008.0155.x.

Shiel, R. E., Brennan, S. F., Omodo-Eluk, A. J., & Mooney, C. T. (2007). Thyroid hormone concentrations in young, healthy, pretraining greyhounds. Veterinary Record, 161(18), 616–619.doi:10.1136/vr.161.18.616

Sheerer, K. N., Couto, C. G., Marin, L. M., Zaldívar-Lopez, S., Iazbik, M. C., Dillberger, J. E., … DeNicola, D. B. (2013). Haematological and biochemical values in North American Scottish deerhounds. Journal of Small Animal Practice, 54(7), 354–360.doi:10.1111/jsap.12086

Shiel, R. E., Sist, M., Nachreiner, R. F., Ehrlich, C. P., & Mooney, C. T. (2010). Assessment of criteria used by veterinary practitioners to diagnose hypothyroidism in sighthounds and investigation of serum thyroid hormone concentrations in healthy Salukis. Journal of the American Veterinary Medical Association, 236(3), 302–308.doi:10.2460/javma.236.3.302

Lavoué, R., Geffré, A., Braun, J. P., Peeters, D., & Trumel, C. (2013). Breed-specific biochemical reference intervals for the adult Dogue de Bordeaux. Veterinary Clinical Pathology, 42(3), 346–359.doi:10.1111/vcp.12067

Regenerativní anémie (kočka)

(pokud máte oboje, zadejte klidně procento)