Konsenzus ACVIM: diagnostika IMHA u psů a koček.

Konsenzus ACVIM: diagnostika IMHA u psů a koček.

I když je IMHA relativně časté onemocnění, pro jeho diagnostiku nemáme zlatý standard. Nově publikovaný konsenzus ACVIM se věnuje jednotlivým diagnostickým kritériím a postupům.

Pro průkaz imunitně zprostředkované destrukce erytrocytů máme tři klinicky dostupné množnosti:

  • průkaz přítomnosti sférocytů, tj. menších erytrocytů bez centrálního projasnění, které vznikají pravděpodobně při neúspěšné fagocytóze, je možný pouze u psů. U koček jsou fyziologicky erytrocyty menší a centrální projasnění nemusí být patrné ani u zdravých jedinců. Stejně tak není vhodné hodnocení sférocytů po transfuzi skladované krve (kde se mohou vyskytovat) a je vhodné vyloučit další potenciální příčiny jejich přítomnosti (oxidativní poškození erys, hypersplenizmus, PK deficience, DIC, HUS, mikroangiopatie, dyserytropoeza). Co se týká množství sférocytů na zorné pole, je jejich diagnostický počet 5 a více. Pokud jsou s jistotou vyloučeny ostatní příčiny sférocytózy, stačí 3-4 sférocyty/zorné pole,
  • pozitivní aglutinační test s fyziologickým roztokem provádíme smícháním 4 kapek fyziologického roztoku a 1 kapky krve. Jiným poměrem snižujeme specifitu testu. Pokud má pacient vysokou hladinu fibrinogenu, proteinu a výrazné rolleaux formace, je vhodné 3x promýt krev fyziologickým roztokem v poměru 1:4. Pro tuto zkoušku je vhodné, aby měl fyziologický roztok teplotu 18-37 °C,
  • přímý antiglobulinový (Coombsův) test, který je možné provádět pouze s krví bez perzistentní aglutinace (perzistentní aglutinace společně s anémií a znaky hemolýzy je sama o sobě diagnostická pro IMHA). Citlivost antiglobulinového testu je 61-82 % pro psy a 82 % pro kočky, specifita je cca 95-100 %. Pro tento test je možné použit krev starou max. 7 dní skladovanou v ledničce a test je možné provést i krátce po zahájení imunosupresní terapie.

Pro průkaz hemolýzy máme tyto možnosti:

  • sférocytóza (viz výše),
  • hyperbilirubinemie, kterou potvrzujeme zvýšením sérové hladiny bilirubinu nad referenční mez, ikterem, u koček bilirubinurií nebo bilirubinem pozitivním na 2 a více + na testovacím proužku moči,
  • hemoglobimenie nebo hemoglobinurie, kdy hemoglobinemii můžeme potvrdit vizuálně odstředěním plasmy po vyloučení preanalytických chyb (prodleva v separaci, odběr přes i.v. katetr, traumatická venepunkce, mražení nebo přelití krve do vacutainerů po odběru), hemoglobinurii potvrzujeme po vyloučení alkalického pH moči nebo nízké hustoty moči,
  • erytrocytární stíny, tzv. ghost cells, jsou průkazem hemolýzy, pokud jsou přítomny na nátěru hned po odběru krve.

Spouštěčem IMHA může být i primární infekce a to z důvodu spuštění imunitní dysregulace, ztráty imunotolerance a rozvoje imunitně zprostředkované nemoci u predisponovaných pacientů. Rozvoj IMHA byl hodnocen u infekcí:

  • piroplazmóz, přičemž u malých babezií (např. B. gibsoni) je výskyt IMHA častější než u velkých babezií, (důkazy o kauzalitě jsou silné),
  • hemotropní mykoplasma u koček, (důkazy o kauzalitě jsou silné),
  • babezióza u koček, (důkazy o kauzalitě jsou středně silné),
  • anaplasmy (A. phagocytophilum) a zde se může rozvinout i imunitně-zprostředkovaná trombocytopenie, (důkazy o kauzalitě jsou slabé),
  • FeLV, (důkazy o kauzalitě jsou slabé).
  • hemotropní mykoplasma u psů, (důkazy o kauzalitě jsou slabé až zanedbatelné),

Z dalších onemocnění spojovaných s IMHA je známo:

  • IMHA paraneoplastického syndromu. Pro tuto kauzalitu zatím není ve veterinární medicíně psů dostatek studií. U koček existuje jeden popsaný případ IMHA u pankreatického karcinomu a anaplastického sarkomu.
  • IMHA u zánětlivých stavů. Neexistuje dostatek důkazů pro tuto kauzalitu.
  • IMHA u nekróz. Neexistuje dostatek důkazů pro tuto kauzalitu.
  • IMHA a léčiva. Neexistuje dostatek důkazů.
  • IMHA a vakcinace. Neexistuje dostatek důkazů, existují studie potvrzující i vyvracející kauzalitu rozvoje IMHA do 30 dní od vakcinace. Stávající vakcinační schémata jsou považována za vhodná s poučením majitelů.

Doporučené kroky v diagnostice:

  • historie vakcinace, cestování, blech, klíšťat, vč. prevence, srdcoví červi vč. prevence,
  • klinické vyš. vč. vyšetření sítnice,
  • laboratorní vyš. vč. krevního obrazu, nátěru krve, rutinní biochemie a vyš. moči,
  • zvážit kultivaci moči a vyš. trusu,
  • USG břicha (toxicita zinku)

Doporučení v diagnostice IMHA:

  • PCR + sérologie babezie,
  • dirofilaria, pokud je důvodné podezření (je asociována s anémií s + Coombsovým testem),
  • v endemických oblastech: Anaplasma, Hemobartonella, Ehrlichia, Leishmania,
  • kočky: babezia v endemických oblastech, hemotropní mykoplasma.

Doporučený diagnostický postup IMHA lze graficky znázornit následovně:

 

KONSENZUS ACVECC: použití antitrombotické terapie v akutní medicíně.

KONSENZUS ACVECC: použití antitrombotické terapie v akutní medicíně.

Tentokrát zde máme ještě “horký” konsenzus z naší milované oblasti srážení krve. Americká college veterinární kritické a akutní medicíny vydala několik guideline na toto téma, z nichž Vám prozradíme zase hlavní informace.

Skupiny pacientů, u kterých lze předpokládat riziko trombózy a doporučené stanovisko k antitrombotické terapii:

  • imunitně zprostředkovaná anémie (pes) – terapie je doporučena,
  • nefropatie spojena se ztrátou proteinů (pes) – terapie je doporučena,
  • pankreatitida (zejm. akutní nekrotizující, pes) – terapie je na zvážení a doporučena v případě klinických příznaků spjatých s protrombotickým stavem,
  • aplikace kortikoidů (pes) – terapie je na zvážení u pacientů, kde existuje další predispozice k trombóze,
  • hyperadrenokorticismus (pes) – terapie není doporučena, pokud není přítomen další rizikový faktor rozvoje,
  • neoplazie (pes) – terapie je na zvážení pouze u pacientů se známkami hyperkoagulability nebo u pacientů, kde je další rizikový faktor rozvoje,
  • sepse (pes) – terapie je na zvážení pouze u pacientů se známkami hyperkoagulability nebo u pacientů, kde je další rizikový faktor rozvoje,
  • cerebrovaskulární onemocnění – pouze pokud je identifikováno ložisko ischemie a je přítomen rizikový faktor rozvoje trombózy,
  • onemocnění srdce (kočky) – terapie je doporučena u koček s kardiomyopatií, zejména pokud mají jeden z rizikových faktorů: historii trombózy, dilataci levé předsíně, spontánní echokontrast nebo sníženou rychlost přítoku do levé síně,
  • onemocnění srdce (psi) – terapie je doporučena pouze individuálně v přítomnosti dalších rizikových faktorů.

Nejvíce rizikové kategorie jsou: psi s IMHA, kočky s kardiomyopatií a psi a kočky s více než jedním faktorem rozvoje trombózy.

Pravidla racionální terapie jsou:

 

Je nám líto, ale pro zobrazení obsahu se musíte přihlásit.

KONSENZUS ACVIM: Lymská borelióza u psů a koček (aktualizace).

KONSENZUS ACVIM: Lymská borelióza u psů a koček (aktualizace).

V roce 2018 byla publikována aktualizace ACVIM konsenzu o Lymské borelióze z roku 2006. Celý článek si můžete zase bezplatně přečíst – zde.

  • LB se vyskytuje v Evropě a Severní Americe jelikož je zde perzistentní populace původce a rezervoárů. Určená séroprevalence neodpovídá výskytu LB, jelikož řada zvířat s protilátkami neměla klinické příznaky.
  • Neurologická a kardiologická prezentace LB není dobře zdokumentována.
  • Nebylo prokázáno, že je evropská LB spojena s klinickými příznaky.
  • I když nedochází k rozvoji kliniky, je bernský salašnický pes častěji séropozitivní oproti jiným plemenům.
  • I když mohou být kočky séropozitivní, není známo, že by u nich doházelo ke klinickým příznakům.
  • Přítomnost protilátek (proti C6, VIsE, Osp C a OspF) indikuje střet s LB, nekoreluje však s rozvojem klinických příznaků.
  • Optimální terapie lymské boreliózy je doxycyklin po dobu 4 týdnů.
  • Séropozitivní psy s nefropatií spojenou se ztrátou proteinů by měli být léčeny antibiotiky a terapie by měla probíhat v souladu s doporučením IRIS.
  • Je doporučeno sérologicky testovat všechny psy žijící v nebo blízko endemické oblasti a u pozitivních provést screening na proteinurii.
  • Rutinní antimikrobiální terapie u psů bez klinických příznaků a bez proteinurie je spíš nedoporučena.

Zdroj: ACVIM consensus update on Lyme borreliosis in dogs and cats. Littman MP, Gerber B, Goldstein RE, Labato MA, Lappin MR, Moore GE. J Vet Intern Med. 2018 May;32(3):887-903. doi: 10.1111/jvim.15085. Epub 2018 Mar 22.

KONSENZUS ACVIM: Doporučení terapie a prevence urolitiázy u psů a koček

KONSENZUS ACVIM: Doporučení terapie a prevence urolitiázy u psů a koček

V roce 2016 byl publikován konsenzus doporučení terapie a prevence urolitiázy u psů a koček. Celý článek je zase volně ke stažení – zde. Výčet doporučení včetně strohých informací jsme pro vás přeložili.

Konsenzus se shodl na těchto doporučeních:

 

Je nám líto, ale pro zobrazení obsahu se musíte přihlásit.

KONSENZUS ACVIM: Identifikace, hodnocení a management systémové hypertenze u psů a koček

KONSENZUS ACVIM: Identifikace, hodnocení a management systémové hypertenze u psů a koček

V roce 2018 byl publikován update guideline systémové hypertenze u psů a koček z roku 2007. Klíčové informace jsme zde pro vás sepsali. Celý článek v originálne je volně ke čtení – zde.

Měření krevního tlaku:

    • kalibrace přístroje by měla být prováděna každého půl roku a to buď přiloženou samotestovací metodou nebo přímo výrobcem,
    • proces měření tlaku krve je nutné v rámci pracoviště standardizovat,
    • prostředí pro měření tlaku by mělo být izolované, tiché, měl by být přítomen majitel, pacient by neměl být sedován a měl by být “aklimatizován” po dobu 5-10 min před měřením,
    • pacient by měl být v pohodlné pozici, ideálně ležet na hrudi či boku, pokud je vzdálenost od srdce větší než 10 cm, pak se přičítá korekční faktor +0,8 mm Hg/cm nad/pod srdeční bází,
    • šířka manžety by měla být 30-40 % obvodu končetiny v oblasti přiložení manžety,
    • místem měření může být končetina nebo ocas dle preferencí lékaře a pacienta,
    • tlak krve by měla měřit vždy ta stejná osoba,
    • měření musí být provedeno pouze u klidných pacientů, kteří nejsou v pohybu,
    • první měření nebereme v úvahu, provedeme 5-7 měření, u zvířat, kde dochází k poklesu tlaku provedeme 5-7 měření až v době, kdy se tlak ustálí,
    • během měření měníme dle potřeby místo měření tlaku,
    • průměrujeme všech 5-7 hodnot pro získání hodnoty tlaku krve,
    • v záznamu měření tlaku nesmí chybět informace o osobě která měření prováděla a která tlaková manžeta byla použita.

Normální hodnoty:

    • závisí od metody
    • u psů byl tlak ve studiích: systolický 136-154, střední 97-115 a diastolický 71-96 mmHg,
    • u koček byl tlak ve studiích: systolický 111-160, střední 96-138, diastolický 76-116 mmHg,
    • s věkem zvířat je možné pozorovat zvýšení o 1-3 mmHg ročně,
    • existují plemenné predispozice k vyššímu tlaku krve (chrti) o cca 10-20 mmHg,
    • u obézních zvířat byl pozorován tlak o cca 5 mmHg vyšší.

Hypertenze:

Hypertenze se vyskytuje i u obézních psích pacientů. Měření tlaku u psa, s laskavým svolením Javier Del Angel Caraza MVZ, EspMCPyG, Dr Med Cir Anim (PhD) (Nefrología y Urología Veterinaria México 🇲🇽 HVPE-FMVZ-UAEMex), https://www.instagram.com/p/BlzNutsgYGG/

    • situační hypertenze – v humánní medicíně též hypertenze “bílého pláště” nebo “maskovaná” vzniká v důsledku strachu u jinak normotenzního zvířete, ve veterinární medicíně není incidence popsána,
    • sekundární hypertenze – perzistentní elevace krevního tlaku v důsledku příčin, o nichž je známo, že zvyšují tlak krve – nemocí (chronické nebo akutní selhání ledvin, hyperadrenokorticizmus, diabetes mellitus, feochromocytom, hyperthyreóza (obezita, hyperaldosteronizmus)) nebo léčiv (gluko- a mineralokortikoidy, stimulátory erytropoézy, fenylpropanolamin, fenylefrin hydrochlorid, efedrin, pseudoefedrin, toceranib fosfát, chronické vysoké dávky NaCl),
    • idiopatická hypertenze – u lidí se používá termín primární nebo esenciální hypertenze pro perzistentní hypertenzi bez známé příčiny, obvykle související se životním stylem. U psů a koček se doporučuje použití v případech, kdy se nepodaří odhalit příčinu hypertenze, zejm. subklinické onemocnění ledvin.

Poškození orgánů:

    • hypertenze je nebezpečná z důvodu rizika poškození orgánů,
    • způsobuje zejména poškození ledvin, retinopatie/choroidopatie, encefalopatie, hypertrofii levé komory, levostranné selhání srdce nebo aortální aneurysma.

Diagnostika hypertenze:

    • závažnost hypertenze se hodnotí ve vztahu k riziku orgánového poškození:
    • normotenzní (minimální riziko poškození orgánů): SBP (systolický tlak) < 140 mmHg,
    • prehypertenzní (nízké riziko poškození orgánů): SBP = 140-159 mmHg,
    • hypertenzní (střední riziko poškození orgánů): SBP = 160-179 mmHg,
    • závažně hypertenzní (vysoké riziko poškození orgánů): SBP >180 mmHg.
    • Hodnotu krevního tlaku je vhodné potvrdit alespoň dvěma měřeními, u prehypertenze a hypertenze je vhodná kontrola během 1-2 měsíců, u závažně hypertenzních pacientů během 1-2 týdnů.

Hodnocení úspěšnosti terapie:

 

Je nám líto, ale pro zobrazení obsahu se musíte přihlásit.

KONSENZUS ACVIM: diagnostika spontánního hyperadrenokorticizmu u psů

KONSENZUS ACVIM: diagnostika spontánního hyperadrenokorticizmu u psů

V roce 2013 byla publikovaný ACVIM konsenzus diagnostiky spontánního hyperadrenokorticizmu u psů. Celý článek najdete zde.

  • Podezření na hyperadrenokorticizmus vychází z anamnézy a klinických příznaků. V současnosti jsou zvířata obvykle prezentovaná s méně výraznými klinickými příznaky.
  • Primární indikací je přítomnost jedného nebo více klinických příznaků a nálezů, pokud se vyskytuje pouze jeden příznak, je to obvykle Pu/Pd nebo alopecie či jiné kožní změny indikující endokrinopatii.
  • Indikace diagnostiky hyperadrenokorticizmu zahrnují: 
    • relevantní anamnézu a klinické příznaky (čím více příznaků, tím více suspektní diagnóza), hematologické vyšetření, biochemické vyšetření, zvýšení UCCR nebo krevního tlaku samo o sobě není indikací k testování,
    • pituitární makrotumor,
    • diabetes mellitus neresponzivní na terapii (vyloučené jiné příčiny),
    • masa na nadledvině,
    • perzistentní hypertenze.
  • Screeningové vyšetření:
    • neexistuje jednoznačné doporučení,
    • hodnoty kortizolu se liší napříč laboratořemi i při použití stejné metody,
    • vzorky pro stanovení kortizolu by měli být odstředěny do jedné hodiny, okamžitě chlazeny nebo při prodlevě ve zpracování zmražené.
  • LDDST:
    •  je to test volby pro potvrzení spontánního HAC,
    • test se provádí s 0,01-0,015 mg/kg dexametazon natriumfosfátu nebo propylenglykolu i.v.,
    • test je možné zahájit kdykoliv během dne, vyhnout se krmení během testování,
    • odběr vzorků před aplikací a 4 a 8 hodin po aplikaci,
    • pro diagnostiku spontánního HAC se používají hodnoty 8 hodin po aplikaci, které jsou u zdravých psů obvykle v okolí meze detekce,
    • “inverzní vzor” je indikací k dalšímu testování,
    • psy medikovaní fenobarbitalem mohou mít test falešně pozitivní, před testováním je nutné změnit antikonvulzivní terapii nebo potvrdit výsledek jiným testem.
  • ACTH stimulační test: 
    •  test je zlatý standard diagnostiky iatrogenního hyperadrenokorticizmu,
    • může být proveden kdykoliv během dne,
    • vliv krmení na výsledky testu není známý,
    • ideální je provedení se syntetickým ACTH,
    • odběr krve se prování před aplikací a po 60 minut aplikaci 5 mikrog/kg, preferováno je i.v. podání,
    • depotní tetrakosaktid se aplikuje i.m., nedporučuje se pro testování HAC pokud nebyl dříve ověřen,
    • progestageny, glukokortikoidy a ketokonazol vedou k falešně nízkým hodnotám, fenobarbital neovlivňuje.
  • UCCR: 
    • UCCR je senzitivní test hypersekrece kortizolu,
    • pro vyloučení falešně pozitivních výsledků minimálně dva dny po návštěvě kliniky.
  • ACTH: 
    • koncentrace ACTH je nejcitlivějším testem pro odlišení pituitární a adrenální formy,
    • referenční hodnoty se napříč laboratořemi liší,
    • stanovení je náročné na preanalytickou fázi.
  • diferenciační testy: 
    • LDDST může odlišit pituitární HAC od adrenální formy,
    • suprese (<50 %) je spojena obvykle s pituitárním HAC,
    • absence suprese není diagnostická, cca 25 % psů s pituitární formou nemá supresi,
    • při absenci suprese je pro odlišení možné použít měření ACTH, abdominální USG nebo HDDST,
    • HDDST není diagnostické u cca 13 % psů.
Překlad a redigace: MVDr. Ivana Váňová, Ph.D.
KONSENZUS WAVD: diagnostika a terapie dermatofytózy u psů a koček.

KONSENZUS WAVD: diagnostika a terapie dermatofytózy u psů a koček.

V roce 2017 byl zveřejněn konsenzus Světové asociace veterinárních dermatologů. Zde stručně uvádíme klíčové shrnutí:

Prevalence a rizikové faktory:

  • určení prevalence je problematické, jelikož se nejedná o spontánně se vyskytující onemocnění,
  • závažnost onemocnění je variabilní a u mnoha zvířat spontánně odezní,
  • subkutánní dermatofytové infekce jsou nejčastější u perzských koček a jorkšírských teriérů,
  • ve větším riziku jsou pracovní a myslivecké psy,
  • FeLV ani FIV status nezvyšuje riziko onemocnění.

Diagnostika:

  • pro diagnostiku neexistuje zlatý standard,
  • v rámci diagnostiky je možno využít Woodovou lampu a přímé vyšetření (aktivní infekce), kultivaci (identifikace a monitoring) nebo biopsii (nodulární nebo atypické léze),
  • pozitivní PCR vyšetření může být nápomocné, nicméně nezaručuje aktivní infekci (např. mrtvé plísně, neinfikovaní přenašeči),
  • vyšetření Woodovou lampou bývá u Microsporum canis pozitivní, fluorescence se těžko hledá u koček, mohou se vyskytovat falešně pozitivní i negativní výsledky,
  • pro monitoring terapie se používá Woodova lampa a kultivace, monitoring terapie je možné pomocí CFU,
  • za vyléčení se u kočky považuje negativní PCR nebo negativní kultivace u kočky bez lézí + negativní Woodova lampa.

Topická antimykotika:

  • za efektivní topicky aplikované antimykotika na generalizovanou dermatofytózu se považují sulfidy, enilkonazol nebo mikonazol/chlorhexidinový šampon,

     

    Je nám líto, ale pro zobrazení obsahu se musíte přihlásit.