Ehrlichióza je klíšťaty přenášené onemocnění vyvolané intracelulární G- kokoidním organismem. I když je celosvětově popsáno více druhů

Rhipicephalus sanguineus. Vektor nejen E. canis. Foto: Dr. Graziela Pascoli (https://www.instagram.com/p/BQDVCH4gIo8/), se svolením.

ehrlichií (E. chaffeensisE. ewingiiE. muris, E. ruminantium), v Evropě se vyskytuje téměř výhradě Ehrlichia canis. Výjimku tvoří E. muris, která byla izolována z klíšťat v Rusku a na Slovensku.

Pravděpodobně výhradným vektorem ehrlichiózy je klíště Ripicephalus sanguineus sensu lato a experimentální studie prokázali, že k přenosu ehrlichií dochází již za 3 hodiny po přisátí. Ripicephalus se dominantně vyskytuje v blízkosti Středozemního moře, avšak hranice výskytu se posunuje severněji i k České republice. Jejich nejvyšší výskyt je od jara do podzimu, při teplotách pod 6°C hibernují. Kromě přímé nákazy sajícím klíštětem, může být zdrojem nákazy i infikovaná krev během transfuze, neboť ehrlichie přežijí i skladování krve v ledničce.

Vývojový cyklus Rhipicephalus sanguineus. Zdroj: Dr. Rossella Panarese (https://www.instagram.com/p/BUkf5mNlNPx/), se svolením.

Ehrlichie může být přenesena na divoce žijící šelmy, zdá se však, že infekce propuká pouze u psů. Stejně tak nepředstavuje Ehrlichia canis zoonotickou hrozbu, u lidí je původcem onemocnění E. chaffeensis způsobující monocytotropní ehrlichiózu (granulocytotropní ehrlichiózu u lidí způsobuje Anaplasma phagocytophilum). Pes je tedy klíčovým rezervoárem E. canis, které jsou zdrojem nákazy pro vývojové stadia klíšťat, u kterých přežívá transstadiálně. Jelikož vývojová stadia Ripicephalus rádi pobývají v kotcích, mohou tak být konstantním zdrojem nákazy. (Např. naproti tomu rezervoárem E. chafeensis je jelen běloocasý a vektorem larva Amblyomma americanum.) U koček je onemocnění zatím nejasné. Experimentální inokulací se ehrlichiózu vyvolat nepodařilo, existují však informace o pozitivním PCR nebo sérologii (v rámci Evropy pouze v Portugalsku a Itálii) u koček s laboratorními nálezy obvyklými pro ehrlichiózu.

Inkubační doba onemocnění je 1-3 týdny a obvykle má nemoc tři stadia: akutní, subklinické a chronické. Akutní stadium trvá 2-4 týdny a po uplynutí této doby mohou klinické příznaky spontánně vymizet. Navzdory tomu mohou být psy subklinickými perzistentními přenašeči po dobu měsíců až let – tito jedinci nemají obvykle klinické příznaky, mohou mít však trombocytopenii. U některých psů může dojít k rozvoji chronické fáze, kde jsou klinické příznaky obvykle stejně výrazné jako ve fázi akutní a klinicky tyto dvě fáze není možné odlišit.

Výskyt Ripicephalus sanguineus v 01/2018. Zdroj: European Centre for Disease Prevention and Control and European Food Safety Authority. Mosquito maps [internet]. Stockholm: ECDC; 2018. Available from: https://ecdc.europa.eu/sites/portal/files/images/Rhipicephalus_sanguineus-distribution-January-2018.png

Klinické příznaky ehrlichiózy jsou variabilní a jejich intenzita závisí od imunitní odezvy hostitele a případné přítomnosti konkurenčních onemocnění. Ve všeobecnosti jsou klinické příznaky u ehrlichie markantnější než je tomu např. u anaplasmy, a řadíme mezi ně:

  • horečku,
  • slabost, únavu,
  • anorexii, ztrátu hmotnosti,
  • lymfadenopatii,
  • splenomegalii, hepatomegalii,
  • anémii,
  • petechie, ekchymózy, hematurii, melénu,
  • oftalmologické příznaky (uveitis anterior, zákal rohovky, poruchy vaskularizace sítnice, hyfému, chorioretinální léze, subretinální krvácení, odchlípení sítnice, slepotu),
  • zvracení, průjem,
  • bolestivost, intoleranci zátěže, edém (zadních končetin, ocasu, scrota),
  • kašel, dyspnoe, serózní nebo mukopurulentní výtok z nosu a očí,
  • potrat, neonatální mortalitu,
  • ulcerace kůže,
  • neurologické příznaky (vzácně, obvykle v důsledku meningitidy),
  • kulhání – zde je nutno vyloučit koinfekci borrelií a anaplasmou.

Během přirozené infekce u koček se vyskytovala horečka, anorexie a únava, vzácněji hyperestezie, anémie, lymfadenopatie či splenomegalie.

V rámci laboratorního vyšetření se vyskytuje:

  • mírná až střední normocytární normochromní neregenerativní anémie,
  • neutropenie/filie, lymfopenie, monocytóza,
  • trombocytopenie (a trombocytopatie),
  • příp. pancytopenie u cca 15-20 % případů – chronické formy onemocnění,
  • hyperproteinemie, hypergamaglobulinemie (obyvkle polyklonální), hypoalbuminemie,

     

    Je nám líto, ale pro zobrazení obsahu se musíte přihlásit.

    Zdroje:

    Clin Lab Med. 2010 Mar;30(1):261-92. doi: 10.1016/j.cll.2009.10.004. Human ehrlichiosis and anaplasmosis. Ismail N, Bloch KC, McBride JW.https://www.instagram.com/p/1BhGIqJzKU/

    Rev Bras Parasitol Vet. 2013 Oct-Dec;22(4):470-4. doi: 10.1590/S1984-29612013000400005. Hematological values associated to the serological and molecular diagnostic in cats suspected of Ehrlichia canis infection. Braga IA, dos Santos LG, Melo AL, Jaune FW, Ziliani TF, Girardi AF, de Aguiar DM.

    Parasit Vectors. 2015 Feb 4;8:75. doi: 10.1186/s13071-015-0649-0. Guideline for veterinary practitioners on canine ehrlichiosis and anaplasmosis in Europe. Sainz Á, Roura X, Miró G, Estrada-Peña A, Kohn B, Harrus S, Solano-Gallego L.

    Little, S. E. Ehrlichiosis and Anaplasmosis in Dogs and Cats. Veterinary Clinics of North America: Small Animal Practice 2010, 40(6), 1121–1140. doi:10.1016/j.cvsm.2010.07.004

    Vet Microbiol. 2003 Feb 2;91(2-3):197-204. Evaluation of cytology in the diagnosis of acute canine monocytic ehrlichiosis (Ehrlichia canis): a comparison between five methods. Mylonakis ME, Koutinas AF, Billinis C, Leontides LS, Kontos V, Papadopoulos O, Rallis T, Fytianou A.

    Allison, R. W., & Little, S. E. Diagnosis of rickettsial diseases in dogs and cats. Veterinary Clinical Pathology 2013, 42(2), 127–144. doi:10.1111/vcp.12040

    J Vet Intern Med. 2002 May-Jun;16(3):309-15. Consensus statement on ehrlichial disease of small animals from the infectious disease study group of the ACVIM. American College of Veterinary Internal Medicine. Neer TM, Breitschwerdt EB, Greene RT, Lappin MR.

    McBride, J. W., Corstvet, R. E., Gaunt, S. D., Boudreaux, C., Guedry, T., & Walker, D. H. Kinetics of Antibody Response to Ehrlichia canis Immunoreactive Proteins. Infection and Immunity 2003, 71(5), 2516–2524. doi:10.1128/iai.71.5.2516-2524.2003

    J Vet Intern Med. 1991 May-Jun;5(3):195-8. Canine ehrlichiosis in six dogs with persistently increased antibody titers. Perille AL, Matus RE.

    Hess, P. R., English, R. V., Hegarty, B. C., Brown, G. D., & Breitschwerdt, E. B. Experimental Ehrlichia canis infection in the dog does not cause immunosuppression. Veterinary Immunology and Immunopathology 2006, 109(1-2), 117–125. doi:10.1016/j.vetimm.2005.07.027

    De Castro, M. B., Machado, R. Z., de Aquino, L. P. C. T., Alessi, A. C., & Costa, M. T. Experimental acute canine monocytic ehrlichiosis: clinicopathological and immunopathological findings. Veterinary Parasitology 2004, 119(1), 73–86. doi:10.1016/j.vetpar.2003.10.012