Virus kočičí leukemie (FeLV) patří mezi běžné infekční onemocnění u koček s prevalencí v USA 2 % – 30 %, v Evropě do 10 %. Riziko infekce je vyšší u dospělých samců žijících venku. Původcem FeLV je γ-retrovirus a nemoc je podobná FIV, kde je původcem příbuzný lentivirus.

V ne tak dávné minulosti byla FeLV považována za jednu z nejčastějších příčin úmrtí u koček (v důsledku onemocnění) a byla odpovědná až za třetinu úmrtí spojených s neoplazií. I když v poslední době incidence onemocnění klesla, neklesla její klinická důležitost a při komorbiditách je FeLV nejpravděpodobnější příčinou fatální prognózy. Průměrná přežitelnost u FeLV + koček v progresivní fázi onemocnění je 2,4-3,1 let, přičemž 80 % koček se nedožije více než 3 let od diagnózy.

Virus se přenáší vertikálně a horizontálně (zejména slinami, popsán je i přenos stolicí a močí). V prostředí je labilní, pro přenos je proto nutný těsný kontakt (např. krmení ze stejné misky).

FeLV je chronické onemocnění s dlouhou asymptomní fází. Z hlediska statusu rozlišujeme několik nosičství a během posledních let byl jejich původní systém vzhledem k novým informacím aktualizován. Zásadní změnou je, že antigen negativní, provirus pozitivní kočky jsou považovány za nositele FeLV viru a může u nich dojít k reaktivaci a vylučování viru. Že jste zjistili, že si biologii retrovirů nepamatujete?

Na úvod tedy krátké mikrobiologické okénko:  Virus FeLV se skládá ze ssRNA nesoucí tři esenciální geny kódující proteiny a enzymy pro tvorbu virionů. Po vstupu viru do buňky jsou vyloučeny dvě kopie ssRNA a virová RNA-dependentní DNA polymeráza vytvoří DNA kopii virového genomu (tj. provirus), který je integrován do DNA buňky. Provirus je odpovědný za tvorbu nových virionů. Ve skutečnosti je FeLV skupina příbuzných virů a tvorba nových variant je vzhledem k absenci kontrolních funkcí nasnadě. Rozlišujeme tři základní skupiny: A, B a C, které se liší v biologii a tropizmu – skupina A je přenášena mezi kočkami, zatímco skupina B a C vzniká ze skupiny A rekombinací a mutací. Viry skupiny C odpovědné za fatální neregenerativní anémii jsou vzácné. Skupina B, která může být přenesena se skupinou A zvyšuje riziko rozvoje lymfomu. Existuje i skupina FeLV-T spojena s imunosupresní nemocí. Pokud životní cíle FeLV viru zjednodušíme, tak jim jde o transformaci buněk směrem k přežití. Jelikož jsou v dosahování tohoto cíle výbornými spojenci proto-onkogeny, tj. geny kódující např. růstové hormony, proteinkinázy, receptory pro růstové hormony atd., FeLV rádo dosahuje dysregulací těchto genů pro společný cíl, kterým je nadměrná buněčná proliferace.

 

Je nám líto, ale pro zobrazení obsahu se musíte přihlásit.

Zdroje:

Hartmann K. In Greene CE (ed): Infectious Diseases of the Dog and Cat, ed 3, 2006, Elsevier, pp105-130.

Hartmann, K. Clinical aspects of feline immunodeficiency and feline leukemia virus infection. Veterinary Immunology and Immunopathology 2011, 143(3-4), 190–201. doi:10.1016/j.vetimm.2011.06.003

Loar, A. S. (1987). The Zoonotic Potential of Feline Leukemia Virus. Veterinary Clinics of North America: Small Animal Practice, 17(1), 105–115. doi:10.1016/s0195-5616(87)50608-8

Interpreting Unexpected Feline Leukemia Virus Test Results, ACVIM 2008, John R. August, BVetMed, MS, MRCVS, DACVIM

Pinches MDG, et al. J Fel Med Surg 2007;9:8.

J Vet Diagn Invest 8:25-30 (1996) Feline leukemia virus detection by ELISA and PCR in peripheral blood from 68 cats with high,moderate, or low suspicion of having FeLV-related disease Marion L. Jackson, Deborah M. Haines, Susan M. Taylor, Vikram Misra

Buch, J. S., Clark, G. H., Cahill, R., Thatcher, B., Smith, P., Chandrashekar, R., … Beall, M. J. (2017). Analytical validation of a reference laboratory ELISA for the detection of feline leukemia virus p27 antigen. Journal of Veterinary Diagnostic Investigation, 29(5), 654–659. doi:10.1177/1040638717710451

Feline Leukemia Virus Infection: Overview and New Developments World Small Animal Veterinary Association World Congress Proceedings, 2010 Hans Lutz, Dr.med.vet.habil.; Regina Hofmann, Dr.med.vet.habil.

Beatty, J. Viral causes of feline lymphoma: Retroviruses and beyond. The Veterinary Journal 2014, 201(2), 174–180. doi:10.1016/j.tvjl.2014.05.026

Hartmann, K. Clinical aspects of feline immunodeficiency and feline leukemia virus infection. Veterinary Immunology and Immunopathology 2011, 143(3-4), 190–201. doi:10.1016/j.vetimm.2011.06.003

Viruses. 2012 Nov; 4(11): 2684–2710. Clinical Aspects of Feline Retroviruses: A Review. Katrin Hartmann

Interpreting Unexpected Feline Leukemia Virus Test Results, ACVIM 2008, John R. August, BVetMed, MS, MRCVS, DACVIM

Willett, B. J., & Hosie, M. J. (2013). Feline leukaemia virus: Half a century since its discovery. The Veterinary Journal, 195(1), 16–23. doi:10.1016/j.tvjl.2012.07.004

Schweiz Arch Tierheilkd. 2018 Feb;160(2):95-105. doi: 10.17236/sat00146. Feline leukemia virus infection: importance and current situation in Switzerland.Hofmann-Lehmann R, Gönczi E, Riond B, Meli M, Willi B, Howard J, Schaarschmidt-Kiener D, Regli W, Gilli U, Boretti F