Leptospiróza je onemocnění způsobené G- spirochétou rodu Leptospira, které postihuje většinu savců. U malých zvířat se onemocnění vyskytuje častěji u psů než u koček. Leptospiry se dělí na dva základní druhy, patologickou Leptospira interrogans a saprofytickou Leptospira biflexa. Další klasifikace leptospir je pomocí sérologie na jednotlivé sérovary. Antigenně podobné sérovary tvoří séroskupiny. Kromě toho je možné leptospiry rozlišit i geneticky – hybridizací DNA bylo odhaleno 20 druhů, avšak toto rozdělení ne úplně koreluje s rozdělením do sérovarů. V nomenklatuře se proto používá nejprve rodové a druhové jméno, následováno sérovarem s kapitálkou.

Leptospira přežívá dlouhodobě v půdě a vodě a k nakažení dochází přímo manipulací s močí infikovaných zvířat (přes sliznici nebo poškozenou kůži) nebo nepřímo kontaminovanou půdou či vodou. Za nejdůležitější rezervoár jsou považovaní drobní savci – hlodavci, avšak rezervoárovým zvířetem může být jakýkoliv savec. Rezervoárové zvíře nevykazuje klinické příznaky, vylučuje však spirochéty močí. Nejvíce rozšířené séroskupiny u psa v Evropě byli v roce 2010 Icterohemorrhagiae, Gippotyphosa, Australis, Sejroe a Canicola. U koček se vyskytují séroskupiny Icterohemorrhagiae, Canicola, Grippotyphosa, Pomona, Hardjo, Autumnalis, Ballum a Bratislava.

Leptospiry se po průniku do těla rychle šíří, nezpůsobují však ihned dramatické příznaky navzdory přítomnosti lipopolysacharidu. Leptospiremie pokračuje do eliminace leptospir imunitním systémem, pak mohou přežívat v privilegovaných místech – oku a renálních tubulech. Onemocnění je multisystémové zasahuje zejména játra a ledviny; může však docházet k postižení dalších orgánů – slezině, plic, svalů, pankreatu, pohlavního aparátu, cév nebo oka. Postižení ledvin zahrnuje glomerulární i tubulární léze, u většiny pacientů je v této fázi patrný pokles renálních funkcí. V játrech dochází k cholestatické hepatitidě, leptospira se může projevovat s i bez ikteru, přičemž mají ikterické formy horší prognózu. U závažných forem akutní leptospirózy může docházet k syndromu pulmonálního krvácení (leptospiral pulmonary haemorrhage syndrome (LPHS)) – vzniku intraalverolárního krvácení bez současné zánětlivé infiltrace nebo vaskulitidy.

Klinická manifestace leptospirózy je rozmanitá a stejně jako inkubační doba (experimentálně cca 7 dní) závisí na infekční dávce, věku a imunitním stavu zvířete. Klinické příznaky odrážejí orgánové postižení – u většiny (téměř 100 %) zvířat ledvin, u třetiny pacientů jater, dvou třetin pacientů plic a u pětiny došlo pacientů k rozvoji diseminované intravaskulární koagulace (DIC). U přibližně poloviny pacientů se manifestuje postižení jednoho orgánového systému, u poloviny pacientů postižení dvou a více systémů.

Mezi klinické/klinicko-patologické příznaky řadíme:

  • u většiny pacientů Pu/Pd, přibližně třetina má oligurii/anurii,
  • azotemii – může a nemusí být přítomna,
  • mírnou až extrémní elevaci jaterních enzymů s nebo bez hyperbilirubinemie s nebo bez hepatoencephalopatie,
  • horečku – obvykle ji pozorujeme na počátku onemocnění a může být doprovázena neochotou k pohybu, slabostí a strnulou chůzí,
  • respirační příznaky tachypnoe/dyspnoe – u psů s LPHS může docházet k hemoptýze,
  • abdominální bolestivost a zvracení ve spojitosti s pankreatitidou,
  • vzácněji klinické příznaky asociované s paralytickým ileem,
  • hemoptýzu, epistaxi, hematochezii, melenu, hematurii nebo petechie jako následek DIC,
  • zvýšenou lakrimaci, mukopurulentní výtok, snížený pupilární reflex, konjunktivitidu, panuveitidu, hyfému nebo jiné oftlamologické příznaky,
  • abortus nebo poruchy reprodukce (vzácně).

Při podrobnějším pohledu na klinicko-patologické nálezy má většina pacientů výraznou leukocytózu až leukemoidní reakci (v leptospiremické fázi může být leukopenie). Může se vyskytovat mírná až střední trombocytopenie a mírná anémie (v důsledku ztrát krve). Většina psů má azotemii. Známky hepatobiliární postižení jsou téměř vždy jen u azotemických pacientů a mezi dominantní změny patří elevace ALP a bilirubinu. Elektrolytové dysbalance sodíku, draslíku a fosforu jsou u psů s leptospirózou běžné. V rámci vyšetření moči byla popsána iso- nebo hypostenurie, proteinurie a v případě akutního tubulárního postižení hematurie, pyurie nebo granulované válce. Jelikož leptospiry nejsou detekovatelné světelnou mikroskopií, není jejich záchyt vyšetřením moči zjistitelný.

 

Je nám líto, ale pro zobrazení obsahu se musíte přihlásit.

Zdroj:

Mauro, T., & Harkin, K. (2018). Persistent Leptospiruria in Five Dogs Despite Antimicrobial Treatment (2000–2017). Journal of the American Animal Hospital Association. doi:10.5326/jaaha-ms-6882

Murphy, K. (2018). Dealing with leptospirosis in dogs. Veterinary Record, 183(12), 384–385. doi:10.1136/vr.k4093

Schuller, S., Francey, T., Hartmann, K., Hugonnard, M., Kohn, B., Nally, J. E., & Sykes, J. (2015). European consensus statement on leptospirosis in dogs and cats. Journal of Small Animal Practice, 56(3), 159–179. doi:10.1111/jsap.12328