Toxoplasma gondii je jednobuněčná intracelulární kokcidie kmene Apicomplexa, schopená infikovat prakticky kteréhokoliv teplokrevného živočicha. Definitivními hostiteli jsou kočkovité šelmy. Životní cyklus parazita zahrnuje 3 fáze – sporozoity v oocystách, aktivně se dělící tachyzoity a klidové bradyzoity ve formě tkáňových cyst.

Životní cyklus Toxoplasma gondii.

K infekci kočky dochází obvykle pouze jednou v životě, především v mladém věku. Nákaza může být kongenitální (přestup tachyzoitů transplacentárně) či postnatální. Většina koček se nakazí pozřením tkáňových bradyzoitů, přičemž hlavním zdrojem u outdoor koček jsou myšovití hlodavci. K nákaze může dojít i tepelně neopracovaným králičím, vepřovým či dalším masem. Méně často dochází k nákaze potravou či vodou kontaminovanou oocystami.

Sexuální fáze životního cyklu parazita probíhá pouze kočkovitých. Působením trávicích enzymů dochází v žaludku a střevě definitivního hostitele k uvolnění bradyzoitů z tkáňových cyst. Bradyzoiti pronikají do enteroepiteliálních buněk, kde probíhá sexuální fáze a vznik oocyst, které jsou uvolňovány do střevního lumen. Oocysty jsou oválné, cca 10×12 um velké. Infekčními se stávají až po sporulaci, která probíhá po 1-5denní expozici vzduchu. Enteroepiteliální fáze je dokončena během 3-10 dnů po pozření tkáňových cyst a proběhne u cca 97 % primoinfikovaných koček. Při infekci oocystami či tachyzoity se enteroepiteliální fáze prodlužuje až na 21 dní a úspěšně dokončena je jen u cca 20 % infikovaných jedinců. Oocysty mohou perzistovat v prostředí mnoho let a jsou odolné vůči většině dezinfekčních látek. Vzhledem k tmou, že oocysty mohou být produkovány pouze ve střevě kočkovitých je jejich nález v trusu psů pouze náhodným důsledkem pozření kočičích výkalů.

Extraintestinální fáze životního cyklu probíhá bez rozdílu u všech teplokrevných obratlovců. Po uvolnění z oocyst či tkáňových cyst pronikají sporozoity, resp. bradyzoity střevní sliznicí do krevního a lymfatického systému a mohou infiltrovat prakticky všechny typy tkání. Predominantní výskyt je v CNS, svalech a vnitřních orgánech. Tachyzoity se rychle dělí, dochází k rozpadu napadených buněk a šíření infekce. Aktivací imunitního systému je akutní infekce potlačena a přechází do perzistentní, klidové formy, typické přítomností tkáňových cyst s bradyzoity. U zdravých jedinců zůstává infekce doživotně v latentním stavu. K aktivaci může docházet u imunosuprimovaních jedinců.

Klinické příznaky

Latentní infekce T. gondii je u koček celosvětově velmi rozšířená. Protilátky lze detekovat až u 74 % dospělých koček v závislosti na způsobu krmení a životním stylu (komerční krmivo vs. maso, indoor vs. outdoor). K vylučování oocyst trusem dochází u většiny nakažených koček pouze jednou v životě v krátkém období aktivní infekce.

Enteroepiteliální fáze infekce probíhá obvykle asymptomaticky, případně se může objevit přechodný průjem. Rovněž extraepiteliální fáze je u většiny jedinců bezpříznaková. Systémová infekce je poměrně vzácná a může být důsledkem primoinfekce či reaktivace tkáňových bradyzoitů u imunodeficitních jedinců. Riziko propuknutí klinicky zjevné nemoci zvyšují virové infekce (FIV, FeLV, FIP), nádorová onemocnění či dlouhodobá terapie imunosupresivy (zejména cyklosporinem).

Průběh choroby může být akutní či chronický. Systémové příznaky závisí na tkáňové lokalizaci parazita, časté jsou známky postižení CNS, jater, plic či pankreatu. Mezi symptomy akutní systémové infekce patří letargie, anorexie, horečka či hypotermie, dyspnoe v důsledku pneumonie či pleurálního a/nebo perikardiálního výpotku, ikterus, ascites a neurologické příznaky typické pro systémové či multifokální poškození CNS. Akutní parazitemie u gravidních samic může vyústit v zánět placenty a/nebo transplacentární infekci plodu. Akutní infekce intrauterinně infikovaných koťat je často fatální.

Jednou z nejčastějších typů lokalizované toxoplazmózy je její oční forma. Projevuje uveitidou (včetně glaukomu, luxace čočky, odchlípení sítnice a dalších následků), chorioretinitidou či příznaky fokálního poškození CNS. Oční toxoplazmóza může být přítomna i bez systémových příznaků a častěji je následkem reaktivace toxoplazmózy než primoinfekce.

 

Je nám líto, ale pro zobrazení obsahu se musíte přihlásit.